Od závěrečných titulků přemýšlím nad tím, zda poslední "predátoří" film s jednoduchým názvem Predatos doporučit, či nikoliv. Film jako takový není úplný propadák, ale má-li tohle být pocta 80s akčnímu žánru a především pak prvnímu dílu série, pak je to zcela jistě málo. Ano, uvidíme velkou spoustu krve, střelby, pětikorunových hlášek, neprostupné džungle, svalnatého vůdce skupiny zabijáků a dokonce se od samého začátku opět shledáme s výtečným bubínkovým hudebním podmazem z jedničky, jenže u mě tento celkový mix prostě nezafungoval. Připisujte si to nostalgii, ale když si vzpomenu, jakou hrůzu dokázal navodit jeden predátor v prvním díle, tak tady si o podobném napětí můžu nechat jenom zdát. A to se to v posledním díle série predátory jenom hemží.

Přesto předpokládám, že se na něj fandové série vydají - koneckonců i já jsem věděl, že to nebude hit letošního léta a stejně jsem vyrazil. Pokud patříte do stejné skupiny, berte jako polehčující okolnost probíhající slevové akce v Palace Cinemas, kdy se lze dostat na Predátory za 119 Kč, což už je za tento díl série rozumná cena. A když stejně jako já vyštracháte z kapsy Flexi pass, máte za dvacku zábavy habakuk.

Ano, přátelé, je to tak. Nadpis nelže a pokud půjde vše podle plánů, tak se koncem ledna 2011 stanu otcem. Pro ty, co se právě chystali na potlesk ve stoje, upozorňuji, že těch 30 vteřin opravdu nestojí za řec. :)

Jako každého budoucího otce mě nejprve přepadla směsice pocitů a opodstatněných obav: Zvládnu to? Bude to čistokrevnej českej fousek? Nebude mě malej porážet v PESku na XBoxu? Mají ještě místo na RWE tribuně na Spartě? Když to bude holka, nebude se od 13 do 28 let v tom sklepě nudit? A tak všelijak podobně...

Pak jsem to všechno hodil za hlavu a začal se těšit. První fotku z ultrazvuku už máme, ale žena si nepřála, aby ji - cituji - každej vočumoval na Fejsbůku a tak jsem ji poslal mailem jen pár lidem a proto ji také nevidíte jako přílohu tohoto blogpostu. Ale třeba ji časem ukecám a další fotky z ultrazvuků zveřejním. Chceme jít i na 3D ultrazvuk, takže si mezitím sežeňte ty brejle, co maj v IMAXu, ať to stojí za to! Nebo to chápu špatně a bude to nějaká 2D voblož á la Souboj titánů v Palace cinemas? :))

No, zatím jsou to srandičky, ale ono přituhne. Do té doby si užívám nové životní výzvy i toho, že za pár měsíců bude mít žena větší pupek než já. Držte palec...

Ačkoliv se většina lidí v létě fláká u vody a grilu, my s Davidem neleníme a opět po delší době usedneme do (doufejme) vychlazeného studia Rádia4U a odvysíláme další díl pořadu Friday Night Live. Kromě obvyklých slintů vycucaných z palce těsně před jinglem se můžete těšit na devadesátkovou muziku okořeněnou nějakou tou vykopávkou z dob dávno minulých. Samozřejmě též připomeneme sobotní Slavnosti Svijanského piva, na které se oba chystáme.

Takže nezapomeňte - tento pátek v 20:00 na Rádiu4U.

Je zvláštní, jak se poustupem času vyvíjí vztah k věcem nejen reálným, ale i virtuálním. Kdysi jsem v článku o Facebooku zvažoval, zda na něm vůbec zůstat. Vadily mi "plzničky", kvízy, skupiny o ničem a podobný balast. Ostatní uživatelé mi paradoxně nevadili, ačkoliv právě tito uživatelé vytvářeli obsah, který mi tak lezl na nervy. Ale bylo mi tak nějak líto je vyházet jenom proto, že mě serou jejich statusy.

Jenže to je hudba minulosti. Nevím, čím se to zlomilo, ale začal jsem hromadně "vyhazovat" lidi ze seznamu přátel. Možná asi opravdu došlo na slova mé ženy, která tvrdí, že těch "real one" je na Facebooku sotva desetina. Nebo jsem se tak moc změnil a došla mi lidumilská trpělivost? Kdo ví, každopádně je to zvláštní...

Právě v těchto dnech začínám doceňovat Facebook. Ne proto, že by "spojoval lidi na obou koncích světa". Ne proto, že umožňuje sledovat, kolik známých má stejné známé (byť je to velmi zajímavá a nedoceněná funkce). Zásadní význam Facebooku je v tom, že ukazuje jednu krutou pravdu: Nelze se kamarádit s každým, nelze s každým známým chodit na pivo, nelze se bavit s někým jenom proto, že jsme ve školce leželi po obědě na vedlejším lehátku. Život v kolektivu je o vytváření přirozených elitních skupin, které jsou navzájem nekompatibilní (nebo jen s velmi malým průnikem) a dokonce časově a geograficky omezené. Zkuste se přestěhovat z jednoho města do druhého a za rok si napište seznam starých přátel, se kterými se stále aktivně stýkáte. Budete sami smutní z toho, jak krátký ten seznam bude.

Čili můj Facebook se nyní transformuje tak, aby kopíroval moje přirozené sociální okolí. V seznamu zůstavají lidé, kterých si vážím z různých důvodů:

• mají stejné názory (životní, politické, odborné)
• jsou zajímaví pro své netradiční názory (životní, politické, odborné :)), nebo mají vtipné statusy
• jsou nadčasoví - čili opravdoví přátelé (Cikán, Jefák, Fanťák, Klesoň a další stará parta z Mladé Boleslavi)
• nacházejí se v aktuální časové a geografické ose mého života (sousedé, spolupracovníci a podobně)
• nejbližší rodina

Ostatní postupem času půjdou, protože by Facebook byl vpravdě jediným pojítkem mezi mnou a jimi, a to je sakramentsky málo. A navíc mě u většiny z nich bytostně serou jejich statusy (smutné, leč pravdivé).

Jak tak koukám, co nevidět zřejmě skončím jako na Twitteru, kde sleduji pouhých 10 lidí, s 22 followery. Ale takový už je život...

Četl jsem hodně komentářů k nedávno proběhnuvšímu koncertu Serje Tankiana v Praze. Většina byla právem pochvalných, občas se objevil někdo, kdo dorazil deset minut před začátkem a divil se, že stojí frontu. Každopádně koncert stál za to a byl opravdu povedený! Pro ty, co si nechali koncert ujít, vkládám malou videoukázku v "anináhodouHD" kvalitě.

Zcela jistě máte také 17. červenec 2010 vyznačený v kalendáři tučnou barvou už dobrý půlrok, ale pro jistotu připomínám: Příští sobotu se konají další slavnosti Svijanského piva ve Svijanském Újezdě. Vše začíná ve 13 hodin a "těšit" se můžete na tradiční pivní hudební srajdy typu Seven, Walda Gang, Luboš Odháněl a podobně. Naštěstí se v line-upu objevily i oblíbení Debillheads, kteří jsou asi jedinou poslouchatelnou kapelou za celý den.

O to ale stejně nejde. Hlavní je, že bude možnost ochutnat snad všechny možné druhy Svijanského piva, včetně nealkoholického Vozky. K tomu si přihoďte minimální fronty,  šťavnaté klobásky, kuřátka, prasátka, uzený - a prima odpoledne je na světě.

Nedostatek času na častější blogování lze skrýt za uvážlivé formování názorů na věci aktuální. Jednou z takových "aktualitek" je zavedení videa ve fotbale, které znovuotevřela dvě osmifinálová utkání na mistrovství světa v JAR. Jelikož nejsem (profesionální) hráč fotbalu, dovolím si připomínku alespoň jako divák.

Fotbal je dle všech propočtů sport s největší hráčskou základnou a zároveň asi i nejoblíbenější sport světa. K jako takovému je potřeba k němu přistupovat s respektem a vážností, která by se neměla otřásat v základech pokaždé, když rozhodčí udělají chybu. Nebylo to koneckonců poprvé, ani naposled. Zcela jistě je ale třeba vzít v úvahu jeho specifika, která dávají vstřelené brance daleko větší váhu než v jiných sportech, a to už jenom proto, že jich prostě padá daleko méně. Navíc se nacházíme v 21. století a to nám dává dostatek technických možností vytěsnit lidské chyby při rozhodování důležitých situací.

Jak to tedy elegantně vyřešit a zároveň fotbal nezničit? Jednoduše! Inspirovat se u sportu, který nabízí daleko více branek a přesto (nebo právě proto) videorozhodčím disponuje - u hokeje! V hokeji se za pomocí videorozhodčího řeší pouze sporné situace končící gólem (např. vysoká hůl, úmyslné kopnutí puku bruslí, přejetí čáry pukem, atd...), nikoliv však ofsajdy. Plynulost hry není nijak pošramocena a navíc vznikají napínavé situace, kdy se čeká na finální verdikt.

Ve fotbale by to mohlo fungovat zrovna tak. Boží ruce, Henryho ruka v kvalifikaci i gól Anglie v osmifinále MS by byly podle videa správně posouzeny, zatímco gól z akce po ofsajdu by prostě platil a čárový rozhodčí by dostal po čuni.  Zachoval by se tak i velmi často omílaný "lidský faktor", který údajně zvyšuje atraktivitu celého sportu. Krom toho by čekání na verdikt mohla nejedna televize využít fikaným prodejem reklamy před vynesení rozsudku (marketingové možnosti fotbalu jsou nekonečné).

Jak by řekl Jyřik: Zdroje tu sou! Chce to jen umírnit hysterii a zamyslet se nad tím, jak zvýšit férovost hry a zároveň hru jako takovou nepoškodit. Ale to už je na federaci FIFA...

Dostalo se mi do ruky znění mailu, který sháněl hostesky na nedávnou firemní akci. Pozorně čtěte, co si myslí naše firma o IT pracovnících.

Hledame hostesky pro firemní akci. Jedna se o firemni party firmy XYZ, kde budou vetsinou pracovnici IT oddeleni, kteri se moc neumi bavit a hostesky by je tam bavily, privitaly a povidaly by si s nimi popr. i tancily. Jedna se o praci na max 5 hodin a to dne 22.6. mezi 19hod a pulnoci. Honorar je 900 Kč za večer + priplatek v pripade protahnuti akce. Pokud mate zajem, kontaktujte nas na xxxxxxxxx@seznam.cz Předmět emailu: XYZ party.

Někdo se možná cítí dotčen, ale mě to pobavilo. Dokonce bych text označil za příliš měkký a navrhuji ho upravit takto:

Hledame hostesky pro firemní akci. Jedna se o firemni party firmy XYZ, kde budou vetsinou pracovnici IT oddeleni, coz jsou umolousani asocialni debilove neschopni si spravne natahnout ponozky, nekteri smrdi, mluvi divnou reci, o divnych vecech, jsou neoholeni, neostrihani a celkove tak trochu smucik a hostesky by je tam bavily, privitaly a povidaly by si s nimi popr. i tancily. Jedna se o praci velmi namahavou, protoze ti debilove odtahnou domu az pote, co dojdou rizky a pivo, na minimalne 5 hodin a to dne 22.6. mezi 19hod a pulnoci. Honorar je 900 Kč za večer + priplatek v pripade protahnuti akce, nebo pokud budete nuceni mluvit o kompilaci kodu, behovem prostredi a jinych nestandardnich vecech. Pokud mate zajem, kontaktujte nas na xxxxxxxxx@seznam.cz Předmět emailu: XYZ party.

Chcete si užít té pravé jihoafrické fotbalové atmosféry a zároveň si brouzdat tímto blogem? Není nic jednoduššího!

Aktivujte si speciální fotbalové vydání tohoto blogu kliknutím na tento odkaz.

Jak správně používat vuvuzelu:

A novinka v oblasti herní zábavy: Vuvuzela Hero!