Ve chvíli, kdy už jsem měl chuť bájného úředního šimla jen lehounce poplácat po hřbetu a pochválit za poslušnost, opět mě ta sviňa kopla kopejtkem přímo... do obličeje. Popíši vám krátký příběh o tom, kterak se ajťák vyznávající logické myšlení (a též principy objektově orientovaného programování, neboť přes určitou míru abstrakce vychází z platných principů ověřitelných všude kolem nás) střetl se světem, kde zítra znamená předevčírem a kde 2 + 2 = přepážka č. 431 od pondělí do středy - tedy se státní správou.
Jak někteří pravidelní čtenáři ví, v lednu se mi narodila dcera. Protože tohle léto řeším spoustu administrativních úkonů, rozhodl jsem se, že kromě nového pasu pro sebe nechám udělat pas i dceři. S naivitou sobě vlastní jsem sbalil její rodný list, svoje doklady, raději ještě oddací list a vyrazil jsem vstříc úředním radovánkám. První šok přišel hned na pasovce, kde mi bylo řečeno, že jelikož se jedná o první doklad dítěte, musí mít osvědčení o státním občanství. V tu chvíli větřím krysu, ale jsem dobře vychován a tak poděkuji a přesouvám se do protějších dveří matriky pro zcela nepochopitelný doklad, ale budiž. Opět nasadím úsměv á la služebníček jeho c.k. a vyzbrojen snad všemi možnými papíry (feat. selský rozum) usedám ke stolu s tím, že "to tady vymrskneme za minutku a já běžím zas naproti, ju?" Bohužel, paní z matriky, měla daleko lepší výzbroj a spustila naprosto fantastickou přednášku (i z programátorského hlediska):
Paní: Abysme vám mohli dát doklad o osvědčení o státním občanství, musíte doložit, že je vaše dítě Čech.
Já: (Obratně vytahuji rodný list) No tady v jejím rodném listu vidíte, že se dcera narodila v Praze, jako otec jsem uveden já a moje manželka jako matka. Oba máme české občanství; já tu mám dokonce český pas (předkládám paní na stůl) a svoji občanku (též předkládám - stůl začíná připomínat dostihy a sázky až na to, že jako poslední kůň ve hře si začínám připadat já).
Paní: Noooo, to víte, to je hrozně složitý. Kdy se narodili vaši rodiče a rodiče vaší paní manželky?
Já: (Hlava mi říká WTF?! ale postupně soukám letopočty, u tchána a tchýně spíš přibližné)
Paní: Joooo, tak to je špatný. Oni se totiž narodili v letech, kdy to v Československu nebylo s tím občanstvím tak valný.
Já: (Další WTF?! - od této chvíle je nepočítejme, protože bych to musel psát na každém řádku) A co s tím maj co dělat naše rodiče? Já jsem státem uznaný Čech, manželka taky, oba máme pasy a počali jsme cizince?! (trochu jsem zvýšil hlas, ale nerad na ženy křičím, tak se zase mírním).
Paní: Já vás jako chápu, ale ono je to fakt hrozně to občanství složitý, víte?
Já: No přeci logicky: I kdyby alespoň jeden z nás byl Čech, tak to dítě je taky Čech ne? A když jsme oba, tak o čem se tu bavíme?!
Programátorská vsuvka: Zde se snažím paní vysvětlit pomocí jednoduché ukázky první pilíř objektově orientovaného programování - dědičnost, kde pokud platí Matka is Czech a Dcera dědí od objektu Matka, pak na (Dcera is Czech) dostaneme true. Nemluvě o tom, že v tomhle případě je to vícenásobná dědičnost od dvou stejných předků.
Paní: No vám se to zdá divný, protože jste Čech (ha! baba to uznala, ale jen slovně, papír zatím dát nechce), ale ono je to fakt složitý.
Já: (Zoufale) Tak co mám teda dělat? Jít s malou na cizineckej odbor, nebo co?!
Paní: No, pokud chcete, abychom vám to uznali na počkání, musíte přinést (teď dobře poslouchejte :)) svůj rodný list, rodný list manželky, rodiný list dcery, rodné listy vašich rodičů a rodné listy rodičů vaší manželky.
Já: (Zoufalost se mění v pobavení a začnu se smát) To nemyslíte vážně. A druhá možnost?
Paní: No pokud si chcete 30 dní počkat, tak to budeme muset šetřit (zřejmě myslela vyšetřit, ale od 10% snížení mezd ve státní správě se zřejmě používá termín šetřit všude) a hledat různě informace. To budeme potřebovat jenom rodný list váš, vaší dcery a vaší manželky a ještě si tu okopíruju ten oddací list.
Já: No a to vám nestačí, že jsme oba uznaní Češi, máte nás tu asi stokrát v různých databázích a oba máme pasy, které nedostaneme bez osvědčení o statním občanství (pozor, zde to smrdí rekurzí! :)), které nedostaneme bez toho, že by to samé museli dokázat naši rodiče?
Paní: Bohužel ne, budete muset počkat. A bude vás to stát 100 korun - druhé patro, třetí dveře vpravo...
A v tu chvíli mi to došlo. Ono je to vlastně celý záměr! Ono vůbec nejde o to, aby to mělo logiku. Jde jen o to, aby si úřad mohl zdůvodnit další kreténskou platbu z kapsy daňového poplatníka a paní měla na co vykazovat svou existenci. Takže to vidím následovně. 15 - 20 dní si bude vařit kafe a šťourat se v nose, občas prolistuje Blesk a brnkne manželovi do práce postěžovat si, jakou tu maj dneska hoňku, pak zajde za nadřízenou, s tím, že "Heleno, potřebuju potvrdit tady tu Provazníkovou, že je Češka", načež Helča jistojistě odpoví "A jsou tam nějaký komplikace?" - "Nejsou, maj tu oba rodný listy a máme je tu i v databázi, oba jsou Češi" - "A stovku zaplatili?" - "Ano, Helenko" - "Tak jim to potvrď a skočíme si na obídek". Pak mi paní na zavolání potvrdí: "Ano, máte to tu, stihli jsme to dokonce ověřit o týden dříve!" :))
Druhé dítě mám v plánu počít přímo na matrikářčině stole - tomu už by mohla uvěřit. ;)
