Asi žádnému uživateli internetu/televize/rádia neunikl fakt, že rakouská firma XXXLutz expandovala i do naší malé kotliny. Příchod této firmy do Čech byl doprovázen (z marketingového hlediska) výtečnými spoty, které ovšem nebyly dílem žádných "goldn čeche hende", nýbrž klasickým korporátem, lehce přizpůsobeným lokálním podmínkám (především jazykově ;)). Spoty každopádně zafungovaly a celá ČR včetně mě nyní ví, že je XXXLutz v Čechách. A jelikož se ženou zrovna sháníme skříň do ložnice, vyrazili jsme.
Hned na začátku bych se zastavil u prvního problému, jehož váhu nechám na obecném posouzení - především podle toho, kde ráčí čtenář bydlet: XXXLutz je totiž kurevsky daleko! Obyvatelé Stodůlek mohou s radostí a klidným srdcem tento bod ignorovat, ostatní nechť se připraví na strastiplnou cestu rozkoupanou Prahou. Jdeme dál...
Po nejméně 40 minutách cesty jsme tedy dorazili na místo určení a po chvilce hledání volného místa jsme zaparkovali. Sice šlo o všední den, ovšem bylo i tak až překvapivě narváno. Červená židle holt táhne. Zde se zastavíme u druhého problému: Parkovací stání nejsou nijak označena! Tudíž zapomeňte na to, že auto při odchodu rychle najdete. Abych Lutzu nekřivdil, sloupy jsou označeny barvou. Ovšem v duchu logiky XXXLutz všechny stejnou! :))) Parádička! Jdeme dál...
Po vymotání se z garáží jsme se ocitli u samotného vchodu do "chrámu levného nábytku". Ihned po průchodu turniketem nás překvapila další vychytávka: Cesty nejsou nijak označené! Prostě se tak nějak motáte jak vítr v bedně a doufáte, že narazíte na to, co potřebujete koupit. Jednotlivá oddělené sice označená jsou (kuchyně, obývací pokoj), bohužel však se šíleným uspořádáním a ještě horší navigací. Jako absolvent dvou semestrů teorie koster grafů bych doporučoval na každé křižovatce cest odbočovat vpravo, jako zákazník jiných obchodních domů s nábytkem bych doporučoval zkopat architekta a umístit na zem tradiční šipky s popisem toho, kam právě vcházíme. Koneckonců by sám XXXLutz měl mít za cíl ukázat zákazníkovi co nejvíce nabízeného zboží. Asi nemá, jdeme dál...
Chvíli se motáme obchodem a jelikož jsou nám elementálové nakloněni, dostáváme se do oddělení ložnic, které je ze všech částí řešeno asi nejlépe, tedy, lépe řečeno, nejméně špatně. Ono vůbec řešení celého obchodu je podivné. Především u obývacích pokojů, kde zatímco u obchodů typu IKEA, SCONTO, KIKA procházíte jednotlivé části jaksi "po částech" (sedačky na jednom místě, křesla na druhém, televizní stolky na dalším), v XXXLutz máte vše na jednom místě. Ano, i IKEA a spol. mají řadu předpřipravených kombinací, ovšem spousta drobného nábytku se vystavuje separátně. V případě, že se chystáte koupit celý obývák najednou, to má jistě svou logiku, protože vidíte, jak to všechno ladí dohromady. Ovšem pro ty, co si zajedou koupit jen skříň, nebo TV stolek, to má za efekt to, že běháte z jednoho místa na druhé a hledáte. Vraťme se ale zpátky do oddělení ložnic...
Motáme se tedy v oddělení ložnic, když v tom narazíme na velmi pěkný TV stolek. Že se tento kus nachází výhradně v oddělení ložnic nás ani moc nepřekvapí, ovšem co nás překvapí je fakt, že se nedá koupit. Po půlhodině nalezená paní od informací (o tom též níže) stolek nejistě ohledá a nakonec konstatuje, že se jedná o dekoraci! Chápete to? Možná jsem zmlsanej z ostatních domů s nábytkem, ale očekával bych, že vše, co se zde nabízí, je k prodeji. V XXXLutz se ovšem vyskytují i neprodejné dekorace! Tímto se velmi omlouvám obchodnímu domu IKEA za své posměšné poznámky směrem k milionu ocedulkovaných rámečků na fotky a jiné dekorace. Ale vem to čert, najdeme si jinou, že?
Když už jsem nakousl personál, musím dát k dobru další "vychytávku XXXLutz" a tou je naprosto bezkonkurenční koncentrace personálu na metr čtvereční. Pro 3-4 kurevsky velká oddělení bez jasně definovaných hranic totiž funguje jen jedna paní. Můžete ji zkusit hledat u stolečku s názvem informace, ale radši si zkuste pomoct sami. Když jsme požádali o radu, řekla, že přijde za minutku a na půlhodiny zmizela. Věřte mi, to otravné "ta-ta-ta-ta-ta" z reklamy muselo vzniknout jako oprávněná reakce prvních zákazníků. Ale jdeme dál...
Tentokrát si to místo nábytku zamíříme přímo do světa kulinářských zážitků. Co naplat, těhotná žena má furt hlad a tak si dáme nějaký ten XXX gáblík. Restaurace vypadá dobře, čistě, prostě tak, jak by asi měla vypadat. Ceny jsou dost přemrštěné, ale budiž. Jsem tlustej, dám si chef salat, žena si objednala smažák. Čekáme, čekáme, čekáme, když v tom se stane něco, co jsem naživo ještě neviděl. Spustí se nefalšovaný požární poplach. Jednotlivá oddělení se začínají sama uzavírat do bloků protipožární stěnou a z reproduktorů se ozývá až nelidsky chladný hlas: "V budově došlo k požáru. Zachovejte klid a opusťte prosím budovu nouzovými východy." Automaticky se uzavřelo i okýnko do dětského koutku - asi aby hořící děti neběhaly po restauraci. Tak jsme se klidně zvedli a pomalu sestoupili po požárních schodech k nouzovému východu. Nešel otevřít! :)) Pomohlo pár kopanců a trocha chlapské síly a byli jsme venku. Těhotná žena s kočárkem by si určitě s ohněm za zády užila své, než by to otevřela. Po otevření nás čekalo další (kolikáté už?!) překvapení, když jsme vzbudili totálně sežranýho sekjůryťáka, který tvrdil, že "asi nehoří". Řekl jsem si, že tohle chci vidět do konce a vrátil se po schodišti zpátky. Tam stály dvě skupinky - jedna vytahovala děti z uzavřeného dětského koutku, druhá čuměla na to, že je zavřená za protipožární stěnou a nechápala. Po 10 minutách dorazil menedržr a ujistil nás, že se jedná o planý poplach. Možná to mohli říct i do rozhlasu a uklidnit tak ty, co zůstali na druhé straně stěny. Každopádně se k nám po tomto zpříjemnění dostalo i objednané jídlo. No, co vám budu povídat, jídlo bylo přesně v duchu XXXLutz. Měl jsem ten salát blbec vyfotit, protože tohle by mi málokdo uvěřil. Kombinaci oschlé zeleniny s kolečky salámu a kolečky šunky, to už jsem kdysi zažil. Ale by ta kolečka byla slepená k sobě tak, jak pan chef ve štangli nakrájel, to je mi novinka. Hnus fialovej a za pětikačku drahej. Natož za 109 Kč!
Nemaje síly se hádat jsem zaplatil a lehce nasrán a zároveň pobaven vyrazil kamsi mezi skříně (oddělení tomu říkat nebudeme, ano?). Heuréééka! Skříň do ložnice objevena a za super cenu! Paráda! Tak to všechno stálo za to! Juhůůůů! Jdu hledat tu paní, co se slíbila před hodinou za minutku stavit. Nenašel jsem jí, ale ulovil jsem tu druhou (čili personál jsem vyčerpal do mrtě). Ptám se na možnosti customizace. Ano, pouze změna barvy jako takové, dokonce bych si přál méně skla, ne snad kvůli ceně, ale ženě se to moc nezdá. Původní cena 13 000 Kč. Po customizaci (rozuměj změna barvy a výměna dražších materiálů za levnější) mi paní s úsměvem oznámí cenu 28 300 Kč. Ale prý si mohu nadefinovat velikost jakou chci. Když chci změnit dva ze tří rozměrů, tak to prý nejde. Ptám se tedy, co vlastně lze za velikost měnit. Prý jen délka. Přemýšlím, kdo z nás větu "můžete si nadefinovat jakou chcete velikost" nepochopil správně, slušně - ač není za co - děkuji a odcházím. TA-TA-TA-TA!
No, co vám budu povídat. Jel jsem odtamtud jak namydlená myš. Nasrán, zdecinován antizákaznickým přístupem, chybějícím nebo vožralým personálem, hnusnou předraženou restaurací, špatnou navigací, zabedněným nouzovým východem, neprodejným zbožím (hezký oxymoron) i finálním hledáním svého auta u fialového sloupu. A hlavně nasrán obechcávečkama, kdy skříň jako taková je za 13 000 Kč a s výměnou dvou levnějších desek (!!!) stoupne cena na více než 28 000 Kč. Do XXXLutz už nikdy nepojedu, leda bych chtěl zažít scénky Monty Python naživo, a vám ostatním radím, abyste si tuhle cestu taky odpustili.
God bless IKEA. God bless KIKA. God bless SCONTO!