Facebook a já

Je zvláštní, jak se poustupem času vyvíjí vztah k věcem nejen reálným, ale i virtuálním. Kdysi jsem v článku o Facebooku zvažoval, zda na něm vůbec zůstat. Vadily mi "plzničky", kvízy, skupiny o ničem a podobný balast. Ostatní uživatelé mi paradoxně nevadili, ačkoliv právě tito uživatelé vytvářeli obsah, který mi tak lezl na nervy. Ale bylo mi tak nějak líto je vyházet jenom proto, že mě serou jejich statusy.

Jenže to je hudba minulosti. Nevím, čím se to zlomilo, ale začal jsem hromadně "vyhazovat" lidi ze seznamu přátel. Možná asi opravdu došlo na slova mé ženy, která tvrdí, že těch "real one" je na Facebooku sotva desetina. Nebo jsem se tak moc změnil a došla mi lidumilská trpělivost? Kdo ví, každopádně je to zvláštní...

Právě v těchto dnech začínám doceňovat Facebook. Ne proto, že by "spojoval lidi na obou koncích světa". Ne proto, že umožňuje sledovat, kolik známých má stejné známé (byť je to velmi zajímavá a nedoceněná funkce). Zásadní význam Facebooku je v tom, že ukazuje jednu krutou pravdu: Nelze se kamarádit s každým, nelze s každým známým chodit na pivo, nelze se bavit s někým jenom proto, že jsme ve školce leželi po obědě na vedlejším lehátku. Život v kolektivu je o vytváření přirozených elitních skupin, které jsou navzájem nekompatibilní (nebo jen s velmi malým průnikem) a dokonce časově a geograficky omezené. Zkuste se přestěhovat z jednoho města do druhého a za rok si napište seznam starých přátel, se kterými se stále aktivně stýkáte. Budete sami smutní z toho, jak krátký ten seznam bude.

Čili můj Facebook se nyní transformuje tak, aby kopíroval moje přirozené sociální okolí. V seznamu zůstavají lidé, kterých si vážím z různých důvodů:

  • mají stejné názory (životní, politické, odborné)
  • jsou zajímaví pro své netradiční názory (životní, politické, odborné :)), nebo mají vtipné statusy
  • jsou nadčasoví - čili opravdoví přátelé (Cikán, Jefák, Fanťák, Klesoň a další stará parta z Mladé Boleslavi)
  • nacházejí se v aktuální časové a geografické ose mého života (sousedé, spolupracovníci a podobně)
  • nejbližší rodina

Ostatní postupem času půjdou, protože by Facebook byl vpravdě jediným pojítkem mezi mnou a jimi, a to je sakramentsky málo. A navíc mě u většiny z nich bytostně serou jejich statusy (smutné, leč pravdivé).

Jak tak koukám, co nevidět zřejmě skončím jako na Twitteru, kde sleduji pouhých 10 lidí, s 22 followery. Ale takový už je život...