Džoukr má hodnotu všech symbolů!

Až se bude konat nějaká soutěž o nejlepší zlepšovák pro pražskou MHD, tak mám tutovku, která přepíše dějiny socek. A to segregace. Ovšem ne rasová, nýbrž věková. Leze mi totiž ukrutně na nervy, že si vždycky ráno báby sednou na první sedačku a krafou s řidičem. Jednak krafaj furt o tom, jak je svět na prd, a navíc ten vůl pak nedává pozor a dvakrát přejel mou zastávku. Ať si babky hezky sednou úplně dozadu a tam si navzájem vyprávěj o starejch dobrejch časech, o tom, kdy která viděla támhletoho s touhletou a že to není paní Vomáčková možný todlencto, že to za nás nebejvalo a že tenkrát to bylo všechno jinak. Já je chápu - taky vzpomínám na časy, kdy jsem nemusel nic dělat a měl se dobře (a že to bylo nádhernejch 22 let) - ale ať mi to babky necpou, držej pysk a čuměj z okna. Takhle by si krásně notovaly v zadní části vozu, odděleny (po vzoru Ameriky z první poloviny minulého století) řetízkem se značkou "demotivative" a spokojenost by byla na obou stranách. Řidič by nemíjel zastávky, báby by byly mezi svejma a ostatním by vydržel úsměv a dobrá nálada alespoň do prvního pracovního mailu. ;)